Výbojky, světla veřejného osvětlení.

Tato část stránek je ve výstavbě a není kompletní. Postupně budu přidávat další věci a po aktualizaci to dám na vědomí na hlavní stránce mého webu v části “Novinky”.

Zajímavým koníčkem je sbírání výbojek, žárovek a světel veřejného osvětlení. Zejména starých světel a výbojek tehdejšího výrobce světelných zdrojů Tesla Holešovice. Někdo může namítnout, že tito lidé se zdají být mnohdy podivíny, protože se jim líbí svítidla veřejného osvětlení, výbojky. Ale i taková zdánlivě obyčejná věc jako je veřejné osvětlení, má ale velký význam v našem životě a díky těmto lidem může být zachována historie veřejného osvětlení a výbojkových těles a je to velmi zajímavý koníček. V současné době veřejné osvětlení prochází různými změnami, zejména přechodem na LED svítidla. Těch možností je v dnešní době opravdu mnoho. Mohou to být svítidla stmívaná, solární, atd. Rovněž se modernizují i rozváděče veřejného osvětlení, kde není pouze jen fotobuňka, která reaguje na denní světlo – jak tomu kdysi bývalo. Tyto mohou být doplněny astrálními hodinami a jinými systémy, třeba řízení na dálku. S postupujícím vývojem elektroniky se nabízejí další a další systémy, jako v ostatních odvětvích.

V této části mého webu spíše ale budu popisovat starší systémy. Jako malý kluk jsem se díval, když se rozsvěcely lampy pouličního osvětlení. Výbojka napřed měla červenou barvu, která se postupně přeměňovala na bílý svit. Zajímalo mě, co je to uvnitř za žárovky, že se světla nerozsvítí hned, jako doma. No a tak jsem se o to zajímal a toto mi zůstalo až do dnešní doby. Ne že bych byl vyloženě sběratel, na to nemám místo, ale několik světel a výbojek doma mám.

Takže trochu historie o veřejném osvětlení. Nebudu přepisovat to, co jiní opravdoví sběratelé světelných zdrojů mají na internetu již napsáno. Takže k tomu bych uvedl pouze to, že samozřejmě napřed byly plynové lampy. Jejich funkčnost můžeme pozorovat třeba v Praze v historické části a to na Karlově mostě. Tyto lampy jsou upravené pro elektrický zápal, ale v podstatě systém je stejný. Potom se osvětlení začalo stáčet k žárovkám, jejichž svítidla se montovaly na sloupy elektrického vedení, čili jako dnes. Byla to svítidla jednoduchá. prakticky šlo o držák ve kterém byla pojistka, dále kousek ohnuté trubky zakončené stínidlem s objímkou. V tomto světle se většinou používala žárovka o příkonu 200 W. I dnes jsou výjimečně k vidění, zapomenuté na sloupech. Samozřejmě používaly se i obloukové lampy. No a potom se začaly používat rtuťové výbojky – svítí bíle a s nimi nastoupilo množství svítidel různých druhů a účelu. Začaly se vyrábět v roce 1959. Postupem času se přidaly sodíkové výbojky – svítí oranžově.Sodíkové začaly ty rtuťové nahrazovat v 80-tých letech. Dále se přidaly halogenidové, atd. až k dnešním LED. Třeba se postupem času podaří absolutně odstínit i jejich “modré světlo”, které není moc pro živý organismus v určitých případech žádoucí.

Napřed budu prezentovat výbojky, potom svítidla. Co se týká výbojek, tak se budu zabývat rtuťovými a sodíkovými. V principu rtuťové výbojky fungují tak, že v jejím hořáku z křemenného skla vzniká výboj mezi dvěma hlavními elektrodami v parách rtuti. V tomto hořáku je ještě jedna elektroda, která pomáhá zapálit výboj. Světlo hořáku však produkuje nebezpečné UV záření. Z tohoto důvodu je na vnitřní straně baňky výbojky vrstva luminoforu (na pohled bílá), které přemění UV záření ve světlo. Proto výbojka vypadá jako mléčná žárovka. Po zapnutí nesvítí rtuťová výbojka ihned plným světlem. Napřed vznikne výboj mezi hlavní a pomocnou elektrodou, poté dojde k zapálení výboje mezi hlavními elektrodami. Následně hoří výboj mezi dvěma elektrodami v argonu a zvyšujícím se teplem se vypařuje kapka rtuti, tlak v hořáku stoupá a po vypaření veškeré rtuti již výboj hoří v jejich parách. Start rtuťové výbojky do plného světelného výkonu činí asi pět minut. Rtuťovou výbojku nelze přímo zapojit do elektrické sítě (kromě tzv. směsové výbojky, ta je na to uzpůsobena, ale má větší spotřebu a menší výkon). Musí být zapojena přes tzv. indukční předřadník, lidově řečeno tlumivku a to do série. Klasické sodíkové výbojky mají jinou konstrukci. Jejich baňka není pokryta luminoforem, je průhledná (až na určité vy jímky) a hořák je z korundu. Tento má pouze dvě elektrody a je zdaleka tenčí a jiné konstrukce než rtuťový. Náplň hořáku tvoří argon, xenon, sodík a rtuť. Rovněž elektrické zapojení sodíkové výbojky je odlišné od rtuťové. Mimo tlumivky je zapotřebí připojit i zapalovací zařízení. Je to malý váleček, který po zapojení napětí do systému vyšle mezi elektrody hořáku vysoké napětí, řádově 3,5 kV. Po zapálení hořáku se zapalovač odpojí a dále start výbojky probíhá za pomocí tlumivky. Plný svit je rovněž do 5-ti minut. Svit sodíkové výbojky je oranžový a teplota hořáku při provozu výbojky dosahuje asi 1200 st. C. Určitý typ sodíkové výbojky může být i zapojen bez zapalovače. Jedná se o typy s označením SHLP. Tento druh výbojky se dá použít i ve svítidle pro rtuťovou výbojku, kdy se nemusí do svítidla přidávat zapalovač, čili nemusí se měnit elektrická konstrukce – zapojení.Je to díky tzv. Penningově náplni a elektrodě, která je ovinuta kolem hořáku. Tyto výbojky mají menší příkon. Rtuťovou výbojku o příkonu 250W nahradíme sodíkovou výbojkou SHLP o příkonu 210 W při větší účinnosti světla. Takovou výbojku zde budu prezentovat, takže o ní později. Rtuťové a sodíkové výbojky mají velké spektrum využití. Mají různý výkon, setkat se s nimi můžete na každém kroku. Používají se i k osvětlování výrobních hal. Ale zde pozor, pokud osvětlují točivé stroje, osvětlení by mělo být doplněno žárovkami kvůli stroboskopickému efektu. Takže tolik základní teorie o funkčnosti rtuťové a sodíkové výbojky.

Takže teď k mé minisbírce 🙂

———————

Rtuťový výbojka RVL-B 125W. Jedná se o rtuťovou výbojku s luminoforem, svit výbojky je bílý. Tato výbojka má na razítku údaj 12, čili byla vyrobena v roce 1972 v podniku Tesla Holešovice. Jedná se o vzácnější výbojku co se týká sběratelství, protože se v vyskytuje vzácně. Vyráběla se s tímto označením pouze tři roky a má jinou barvu svitu, než pozdější rtuťové výbojky a to z důvodu jiného složení luminoforu. Výroba 1970 – 1973. Má popis i uvnitř na stopce držící hořák. Konkrétně tato výbojka je téměř zcela nepoužitá a funkční. Získal jsem ji společně se svítidlem, které budu prezentovat později.

————————–

Rtuťová výbojka RVL-B 250W. Jedná se opět o rtuťovou výbojku s luminoforem. Výbojka má na razítku údaj 111, byla vyrobena v roce 1971 v podniku Tesla Holešovice. Rovněž se jedná o vzácnější výbojku, co se týká sběratelství a má také na stopce hořáku popis, jako v předešlém případě. Výbojka je použitá a nefunkční, po připojení k tlumivce se sice rozsvítí, ale po chvíli zhasne a tak stále dokola. Získal jsem ji opět se svítidlem. Zajímavostí je to, že svítidlo nebylo po skončení této životnosti výbojky dále pravděpodobně provozováno, vzhledem k tomu, že tam byla právě výbojka z roku 1971. .

————————–

Výbojka RVL-X 50W. Tato výbojka byla vyráběna Teslou jako nejmenší. Těchto výbojek mám několik, protože mi doma svítí ve svítidle, takže abych měl náhradní. Jsou v originál krabičkách, ale na krabičce je popis RVL 50W. S tímto označením se ale takové výbojky vůbec nevyráběly. Jedná se o výbojky nové, opět rtuťové s luminoforem. Na razítku mají údaj 781, byly vyrobeny v roce 1988 v pobočce Tesly Holešovice, Nové zámky – závod č. 7. Koupil jsem je ve výprodeji. V současné době jsou již nejsou. Nyní není sběratelsky vzácná, ale jako všechny ostatní Tesla výbojky si určitě časem svoje důležité místo najde, protože výbojky Tesla již nikdy nebudou.

—————————

Výbojka RVL-X 125W. Opět rtuťová výbojka s luminoforem. Sehnal jsem ji ve výprodeji jako novou, v hezké originál krabičce. Na razítku má údaj 11, byla vyrobena v roce 1981 v Tesle Holešovice. Takže dalo by se říct, běžný typ. Je škoda, že kvalita razítka na baňce výbojky není ideální, ale čitelné je.

——————————-

Výbojka RVL-X 400W. Další rtuťová výbojka s luminoforem. Tuto jsem zakoupil ve výprodeji jako novou, nepoužitou. Na razítku má údaj 72, byla vyrobena zhruba v roce 1992 v pobočce Tesly Holešovice, Nové zámky-závod č.7. Jedná se o raritní sérii na rozhraní rozdělení republiky. Viz. MADE IN ČSFR. Razítko je ostré a perfektně čitelné. Nebyla bohužel v krabičce, ale pouze v papírovém obalu. Sám ale nevím, jak byla distribuována, zda-li vůbec svoji krabičku měla, nebo byla naskládána jen tak v přepravních krabicích po více kusech.

——————————–

Výbojka SHLP 210W. Další výbojka je sodíková. Jedná se o typ výbojky, kterou lze bez úpravy elektro výzbroje svítidla nahradit za klasickou rtuťovou výbojku, např. RVL-X 250W. Jak jsem již shora zmiňoval, má kolem hořáku pomocnou elektrodu. Výbojka je použitá, ale svítí. Na razítku má údaj 101, je pravděpodobně vyrobena v roce 1980 v Tesle Holešovice. Což by asi souhlasilo, protože se v 80-tých letech začaly vyrábět. Již přesně nevím, kdy jsem ji získal. Bude to ale období mezi rokem 1980 – 1985, z tehdejších Technických služeb Prostějov ze šrotiště. Odtam jsem měl více výbojek, uložil jsem je na půdě. Jednu z nich jsem prodal a zbytek co nesvítili vyhodil. Doteď mě to velice mrzí, protože si myslím, že to byly vzácné výbojky, vyrobené určitě před rokem 1980. Člověk prostě dělá chyby.

———————————-

Výbojka RVLX 250W. Jedná se o rtuťovou výbojku s luminoforem. Tuto jsem zakoupil jako novou i s obalem, je nepoužitá. Sice ji nemám zatím namontovanou, ale již má svoje místo téměř připravené. Bude svítit ve svítidle, které jsem získal nedávno a nyní ho repasuji. Na razítku má údaj 47, byla vyrobena roku 1997 v pobočce Tesly Holešovice, Králíky-závod č.4.

Ještě nějaké výbojky mám, budou doplněny.

——————————————————————————————-

Můj systém “domácího veřejného osvětlení”

Když už jsem si dal něco do činění s veřejným osvětlením, tak jsem si řekl, že bych si mohl doma také nějaké udělat. Bohužel nemám doma moc místo a na dvoře mám poněkud “převětlováno”. Ale i tak jsem se do toho dal, protože chci, aby světla byly v provozu. Práce je kolem toho celkem dost, svítidla potřebují svoji údržbu, protože je žerou povětrnostní vlivy, které v našich končinách jsou malinko agresivnější. Začal bych hlavní součástí a to rozváděčem. Bohužel nemám originál plastový na sloupku z důvodu jeho ceny, tak jsem zvolil starý malý rozváděč, který kdysi někde sloužil. Mám ho zhotovený pro napájení čtyř světel veřejného osvětlení. Na spínání více světel nebylo v rozváděči již místo. Uvnitř se nachází spínací hodiny, systém fotobuňky (soumrakového spínače), relé pro ovládání a 24 V transformátor pro napájení relé. Relé jsem tam dal z toho důvodu, abych jednotlivá světla mohl spínat se dvou míst malým napětím. Čili z garáže a přímo z domu. Abych nemusel tahat klasické kabely, ale je použit nízkonapěťový kabel. Systém funguje tak, že po setmění se sepne soumrakový spínač a rozsvítí se ta světla, která mám navoleny na vypínačích. Pokud jsou vypínače všechny vypnuté, nesvítí nic. Pro údržbu se dá systém soumrakového a časového spínače vyřadit a zapnout světla z rozváděče manuálně. Rozváděč jsem ještě doplnil o starý elektroměr z roku 1942, který sice ukazuje trochu “za roh”, ale to je vcelku jedno. Samozřejmě nechybí jističe pro jištění jednotlivých světel a hlavní jistič. Ideální by ještě bylo nahradit fotobuňku astrálními hodinami, ale chtělo by to větší rozváděč. Na fotografiích vidíte skříň rozváděče, jeho vnitřek, elektroměr a ovládání světel z domu.

Nyní k jednotlivým lampám.

Elektrosvit 442 06 60 – zvaný kufr

Kufry nahrazovaly v 70 a 80 letech starší svítidla. Vyráběly se ve více verzích a já mám toto svítidlo ve dvou provedeních. Nejdříve závěsná verze shora uvedeného označení. Původně bylo určeno pro výbojku SHC 400W. Toto svítidlo neobsahovalo předřadníky, byly instalovány ve zvláště umístěné předřadníkové skříni. Svítidlo umístím do garáže a tam mi bohatě stačí 250 W výbojka. Nemusel jsem tedy elektrovýzbroj svítidla měnit, protože uvnitř žádná nebyla, svítidlo jsem vyčistil a osadil novou 250 W výbojkou Tesla RVLX. Akorát plastový kryt je zubem času zašlý. Ale není popraskaný. Předřadník bude rovněž ve zvláštní skříni. Sice by se daly dát do svítidla dvě 125 W tlumivky, ale tyto nemám, tak jsem to vyřešil tlumivkou uloženou ve zvláštní skříni.

Elektrosvit 444 15 01

Bude doplněn později

———————————————

Kamenice VS 125.

Tyto svítidla vyráběl Průmyslový podnik Kamenice nad Lipou. Rovněž se vyráběly ve více verzích. Já mám verzi bez pojistky, umístění svítidla na výložník. Osazeny byly rtuťovou výbojkou RVL 125 W. Svítidlo jsem před několika desítkami let nalezl v žalostném stavu, vyhozené na smetišti stavby bytovky. Zřejmě bylo instalováno jako původní osvětlení. Nemělo kolem stínidla plastovou “košilku”, avšak tlumivka s kondenzátorem byla původní. Objímka na výbojku byla rozbita. Byl utržen držák krytu elektrovýzbroje. Tento jsem zhotovil nový a na kryt přinýtoval. Na svítidle se zachoval původní štítek, takže se lze dočíst, že bylo vyrobeno v roce 1976. Dostalo během mého používání několikrát nový nátěr a až nyní jsem vyrobil plastovou košilku u stínidla, lampu natřel kladívkovou barvou. Takže vypadá téměř jako originál a světlo je umístěno na dvoře. Elektrovýzbroj je původní a svítidlo je osazeno novou rtuťovou výbojkou Tesla RVL-X 125 W. Ve svítidle jsem použil původní mosazné šroubky.

—————————————

Katalogové listy Tesly Holešovice

V úvodu jsem se zmínil o tom, že mě zajímalo, proč se výbojky na sloupech rozsvěcují postupně a tak jsem v nějakých svých třinácti letech vzal papír a tužku a napsal jsem přímo výrobci. A to do tehdejší Tesly Holešovice do Prahy. K mému překvapení mě odepsali, poslali mě sodíkovou výbojku a několik katalogových listů jejich výrobků. Můžete se zde na ně podívat. Sice jsou občas popsány nějakými domácími vzkazy, ale s tím se nedá nic dělat. Bohužel průvodní dopis s hlavičkou Tesly Holešovice již nemám. Někam jsem ho založil a pravděpodobně již neexistuje, což je veliká škoda. Listy jsou z roku asi 1984, nebo 1985.

Pokračování příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *