Hodinové strojky

Podružné hodiny musí být poháněny nějakým mechanismem – hodinovým strojkem. Hodinové strojky Pragotron se sestávají z elektromagnetické cívky, či cívek a ozubených převodů. Dříve se používal převážně kov, poté i plastové díly ke zjednodušení a zlacinění výroby. Což napovídá, že dřívější strojky byly prakticky nezničitelné svým vlastním provozem, pokud nedošlo k jejich mechanickému poškození. Hodinových strojků je samozřejmě více typů. Záleží v jak velkých hodinách byly použity. Jsou to hodinové strojky pro pohon kulatých analogových hodin, pro pohon docházkových hodin, nebo pro pohon digitálních mechanických hodin, atd. Některé se vyrábějí fy. Elektročas – Pragotron dodnes. I když jsou pravděpodobně modifikovány. Hodinové strojky se vyráběly převážně pro napětí 24 a 60 V. Druh napětí v rozvodu se volil podle toho, jak rozsáhlá byla budova, kde byl jednotný čas použit. Samozřejmě na druh napětí musela být i patřičná konstrukce matečních hodin, které strojky poháněly.

Princip chodu strojku je založen na magnetismu a po celá dlouhá léta nebyl změněn a je velice spolehlivý. Vzhledem k tomu, že ve strojku nejsou žádné vysoké otáčky, např. jaké bývají při použití elektromotoru, strojek nemusí mít ložiska a osy převodů se otáčí přímo ve skříni strojku, mnohdy plastovém. Opotřebení součástí je minimální, i když se jedná o plast. Z důvodu mechanismu pohonu, nelze na hodinový strojek přivést stabilní napětí – nefungovalo by to a cívka strojku by se mohla po delší době spálit. Hodinový strojek potřebuje pro svoji činnost polarizované impulsy. Ale připojením stabilního napětí a jeho přepólováním (opravdu krátkodobě) lze ověřit funkčnost hodinového strojku. Vždy se mírně jeho minutová hřídelka pohne. Samozřejmě musíme dodržet napětí pro daný typ strojku.

Jedná se o jednoduché zařízení. Rotor hodinového strojku, který je kruhovým magnetem, nebo je na něj magnet nalisován, se krokově otáčí kolem své osy v magnetickém poli elektrické cívky, která je buzena krátkými polarizovanými impulsy z matečních hodin. Na rotoru je umístěno ozubené kolo, které přenáší hnací sílu na další převody hodinové a minutové ručičky. Magnet nemusí být vždy jako rotor, může být pevně připevněn a otáčí se kolem něj stator.

Fotky strojků, se kterými jsem přišel do styku a vlastním je:


Hodinový strojek PS 100 – rok výroby od cca. 1980

Možná je to nejpoužívanější typ hodinového strojku. Jeho pohon zajišťuje jedna elektromagnetická cívka. Vyráběl se od 80-tých let. Používal se jak v matečních hodinách, např. EH 40, EH 41, signálních hodinách SH 40 a jiných zařízeních. S tímto strojkem se musí ale zacházet velmi opatrně. Při nešetrném zacházení by mohlo dojít k poškození ozubených kol, které jsou uvnitř z větší části z plastu. Rovněž například u matečních hodin řady EH se nesmí strojek přetáčet tlakem na ručičky. Totéž platí i u signálních hodin SH 40 – nesmí se přetáčet úchopem za kolo. Je to prostě citlivý mechanismus. Strojek se přetáčí kovovým kolečkem v jeho zadní části, nelze-li jinak, např. manuálním přetáčením pomocí vestavěného přepínače v daném přístroji. Tyto strojky se vyráběli i modifikaci do výbušného prostředí, které měly označení OS 100 E. Ale tento strojek nemám, tak ho nemůžu nijak popsat.


Hodinový strojek PS-3 – rok výroby kolem 1970

Tento hodinový strojek je trochu zvláštností oproti ostatním strojkům stejné konstrukce. Jeho pohon zajišťují dvě elektromagnetické cívky, které mají dvoje vinutí. Strojek lze použít jak pro napětí 12 V, tak i pro napětí 24 V. Ještě se vyráběly tyto strojky na 60 V, ale bez další volby napětí. U strojku se jedná o masivní konstrukci. Převody jsou zajišťovány kovovými ozubenými koly, takže je při běžném provozu nezničitelný. Strojek zpravidla býval opatřen bakelitovým krytem upevněným jedním šroubkem do konstrukce strojku. Aby se zabránilo pronikání nečistot do mechanismu. Je určen k pohonu větších hodin.